Anna Waldorf

1. 8. 2014  Po dlouhé době to začíná vypadat, že se mi něco podařilo. Jsem v Londýně čtvrtý den a už jsem si našla práci. Dnes jsem byla na pohovoru, zítra jdu podepsat smlouvu a hned začnu pracovat. Těší mě, že aspoň vyplním čas a budu mít celé dny co dělat. V Irsku jsem tak moc pomáhala v domácnosti a v sestřině kavárně, že už je pro mě to nicnedělání nudné. A co si budeme povídat, taky potřebuju peníze. Chtěla bych si co nejvíc našetřit, než se uvolní náš bývalý byt, který mě taky bude něco stát. Po odstěhování jsme byt pronajali jedné menší rodince, která tam celých těch dvanáct let bydlela. Nebylo mi příjemné jim říkat, že už tam nebudou moct bydlet, ale naštěstí prý už brzo dostaví dům a stejně by se stěhovali. Jako kdyby všechno nasvědčovalo tomu, že byl dobrý nápad se sem vracet. Ale ještě k té práci. Budu dělat archivářku na Správě Příčné ulice. Vážně si myslím, že mě ta práce bude bavit, tak jen doufám, že nebudu zklamaná. Momentálně bych asi byla ráda za jakékoliv místo, ale

29. 7. 2014 Odstěhovali jsme se s rodiči do Irska, když mi bylo čtrnáct. Žila jsem tam dvanáct let a už jsem počítala s tím, že tam zůstanu trvale. Táta se dal na kariéru spisovatele a za tu dobu napsal už pěknou řádku románů a povídek. Mamku jako bývalou lékouzelnici uchvátila práce v lékárně. Je to už šestnáct let, co babička zemřela a dědeček si rychle zvykl, že má zase dům plný lidí. Alison je teď už devatenáct a se svojí nejlepší kamarádkou si tam u nás v Irsku otevřely kavárnu. Je vážně krásná a naučily se dělat skvělou kávu. Ani mé nadšené vyprávění o Bradavicích ji nenadchlo a nikdy se neučila kouzlit. V Irsku jsme se všichni naučili žít jako mudlové a musím říct, že to byl klidný život. Až do plnoletosti mi kouzla ani nechyběla, přestože rodiče i dědeček pořád nějaká ta kouzla používají. Jakmile jsem dosáhla sedmnácti let, začala jsem občas používat kouzla, která výrazně zpříjemňují starost o domácnost. Už dlouho jsem přemýšlela o návratu do Bradavic, ale vždycky z toho nějak